Prvních 15 minut bylo věnováno organizačním záležitostem, tedy informacím o proběhlých i připravovaných akcích v zoo a v muzeu. Na začátku září byl členům e-mailem rozeslán nový zpravodaj Natura vivet 3/2023, ještě zbývá jej distribuovat na všechny adresy, které má ZK k dispozici. Přítomní byli informováni o připravovaném zájezdu do Zoo Magdeburg i termínu příštího setkání (9. 12., Muzeum města Ústí nad Labem).
Poté již převzal slovo přednášející – zoolog a fotograf Tomáš Jůnek z ČZU Praha, který zavedl posluchače na africký kontinent, konkrétně do Konga, čemuž odpovídal i celý název přednášky (Kongo – srdce temnoty, o které nemůžeme přijít). Začátek nebyl příliš optimistický, protože Tomáš Jůnek uváděl statistické údaje a prognózy, kdy čerpal z různých mezinárodních webových stránek. Nastolil otázku, v jakém světě žijeme. Lidská populace čítá přes 8 miliard lidí, přičemž Afrika je druhý největší kontinent, na kterém by se měl do roku 2100 počet obyvatel zdvojnásobit. Konžský prales je druhý největší po Amazonii, ale rychlým tempem zde pokračuje exploatace, prales se kácením zpřístupňuje, těží se dřevo, budují se nové cesty pro auta, vznikají doly na zlato a s tím související rtuťová jezírka, pokračuje lov zvířat pro maso, tzv. bushmeat. Pro místní obyvatele Konžské pánve je to historicky jediná živočišná strava, nechovají zde totiž žádná domácí zvířata, ale větším problémem je to, že se maso divokých zvířat ve velkém vyváží do světa, a dokonce i do Evropy. Podle RDB je v současnosti cca 42.100 druhů ohrožených, což je celých 28 % z celkového počtu. Přibývá kriticky ohrožených druhů, ale nepřibývají místa v přírodě, kde mohou žít. Posledními útočišti jsou národní parky a přírodní rezervace…
Po tomto úvodu se pak Tomáš Jůnek věnoval vlastní ochranářské činnosti v „malém“ Kongu. Projekt finančně podpořila organizace WWF, ale zčásti se na jeho fungováním nákupem fotopastí podílela i ústecká zoologická zahrada. První návštěva oblasti proběhla v roce 2020. Nejprve bylo nutné provést průzkum, který proběhl pomocí dronů a pozorováním. Místem výzkumu byly saliny, což jsou travnaté mýtiny uprostřed pralesa, kde se koncentruje řada druhů divokých zvířat. Důvodem jsou naleziště jílu, který jim slouží jako zdroj minerálních látek. Na těchto strategických místech, u minerálních lizů, byly umístěny fotopasti a probíhaly zde i akustické nahrávky zvuků. Výsledkem roku monitoringu je 56.000 fotografií, co se týče savců, bylo zachyceno celkem 34 druhů – sloni, gorily, šimpanzi, guerézy, kočkodani, 1x mandril (= všichni primáti této oblasti), dále levharti, kočka zlatá, pět druhů chocholatek a mnohá další. Tyto konkrétní výzkumy jsou velice důležité pro další činnost a možné získávání grantů, na které by se vázala ochrana stanovišť a druhů zde žijících. S tím souvisí vyslovená otázka, co dál, zda se dá pro záchranu přírody ještě něco dělat. Potřebné finanční prostředky jsou velmi vysoké, kupříkladu náklady na udržení národního parku jsou 1-2 tis. dolarů/rok/km2. Autor přednášky na závěr zmínil několik příkladů – ochranářská organizace African Parks pracuje s modelem pronájmu neprosperujícího parku, kam přemístí zvířata a po dobu pěti let zde zajistí odborné vedení. Ředitel spolupracuje s místními komunitami tak, aby lidé pochopili přínos pro sebe i volně žijící zvířata, a mohli pak po určité době fungující park převzít. Aby se zajistilo, že chráněné oblasti budou dlouhodobě poskytovat komunitám hodnotu, musí místní lidé čerpat výhody z jejich existence a podílet se na rozhodovacích procesech.
Po dotazech na závěr byla pro členy ZK připravena ještě prohlídka novinek, které se v zoo odehrály od poslední návštěvy. Jednalo se o představení nové druhu, který zoo začala chovat v červnu – koně Převalského. Dvě klisny, pro které byl zrekonstruován bývalý sloní výběh včetně samostatných dvorků, dorazily ze stanice Dobřejov, další dvě by měly přijít na podzim. Dále se zájemci podívali na nově vybudované zázemí pro sovy, neboť jejich stávající klece byly zbourány, dlouhodobě nevyhovovaly z chovatelského hlediska. Poslední zastavení bylo na vyhlídce Samburu, která dostala zcela nový „kabát“. Návštěvníci z ní mohou pozorovat výběhy afrických kopytníků – žiraf, vodušek a nového druhu, buvolců běločelých, a nechybí ani nové občerstvení a posezení.